Úspěch jakékoliv spolupráce je podmíněn odhodláním
Vladimír Sedlařík byl svého času jedním z nejmladších profesorů a rektorů v České republice. Od roku 2017 zastává také pozici ředitele Centra polymerních systémů, které patří k vysoce uznávaným výzkumným centrům minimálně v evropském kontextu. Ve svých 44 letech se rozhodl pro další významný krok. Oznámil, že se zapojí do krajské politiky a letos v září bude kandidovat za nově vzniklé uskupení Nezávislý HLAS pro Zlínský kraj. Co ho k tomu vedlo a jak chce být nápomocen dalšímu rozvoji Zlínského kraje? Na tyto i další dotazy odpovídá v následujícím rozhovoru.
Proč jste se rozhodl kandidovat do
zastupitelstva Zlínského kraje? Uvažoval jste o své politické dráze již někdy
v minulosti? Byl nějaký zásadní impuls, který vás přiměl zapojit se do
krajských voleb?
S myšlenkou zapojení se do politického dění jsem si pohrával již během svého
působení ve vedení univerzity. Spolupráce mezi univerzitami a samosprávami má
velký potenciál, což může být prospěšné pro nás všechny. Úspěch jakékoliv
spolupráce je však podmíněn odhodláním, schopnostmi a píli všech zapojených
partnerů. Jsem odhodlán využít své zkušenosti a rozvíjet tuto spolupráci i z
druhé strany. Není mi jedno, jakým směrem se bude náš kraj vyvíjet a chtěl bych
přispět k jeho rozvoji.
Proč jste se rozhodl právě pro HLAS? Nebylo by
pragmatičtější se zapojit do kandidátky nějaké zavedené, velké politické
strany?
Nejsem skalním příznivcem žádné z velkých stran. Také se domnívám, že na
regionální úrovní je to hlavně o lidech, kteří chtějí pro kraj pracovat. K
rozhodnutí kandidovat za HLAS mě vedlo jednak souznění s volebním
programem, a také složení týmu, který se skládá z chytrých a pracovitých
lidí, jež za sebou mají kus dobře odvedené práce ve svých oborech.
Na čem zásadním je postaven váš volební
program? Co konkrétního byste chtěl ve Zlínském kraji změnit?
Program HLASu je komplexní a myslí na všechny oblasti rozvoje našeho kraje.
Já bych chtěl zdůraznit oblast provázanosti jednotlivých segmentů vzdělávacího
systému ve Zlínském kraji s praxí. Tato reforma bude nezbytná. Velká
pozornost by měla být věnována využívání veškerých dostupných dotačních
programů z národních i evropských fondů.
V neposlední řadě je třeba zmínit posilování bezpečnosti – fyzické,
kybernetické, sociální i environmentální. Náš kraj musí být i v budoucnu
bezpečným místem pro život všech generací.
Máte konkrétní představu, čemu byste se chtěl
vy osobně věnovat v rámci Zlínského kraje? Je to jen školství, nebo jsou
to také další krajské agendy?
Vzhledem k profesní specializaci bych se chtěl soustředit na školství.
Odborně jsem schopen pokrýt také oblasti strategického rozvoje, dotačních
projektů a životního prostředí.
Jak vám mohou pomoci vaše dosavadní akademické zkušenosti, především pak to, že jste byl rektorem UTB Zlín?
Domnívám se, že výhodou by mohla být odbornost a manažerské zkušenosti. Mnohokrát jsme slyšeli, že spolupráce univerzity s krajem je klíčová. Také je však často zmiňována jistá míra nekompatibility akademického prostředí s praxí. Má detailní znalost akademického prostředí, financování a rozhodovacích procesů v oblasti vysokého školství může pomoci zvýšit smysluplnost, a především efektivitu takové spolupráce. Zkrátka, kraj bude schopen zadávat jasné, měřitelné a splnitelné požadavky či návrhy i pro spolupráci s vysokými školami.
Na druhou stranu s politikou či fungováním zastupitelstev nemáte doposud žádnou reálnou zkušenost. Nemůže to být vaše nevýhoda?
Nebude to spíš výhoda? Během svého působení na pozici prorektora a později rektora jsem měl možnost jednat s představiteli obcí a krajů, s ministry, velvyslanci či prezidentem republiky. Podílel jsem se na formování inovační strategie kraje, na formování koncepce vysokého školství a výzkumu a vývoje v ČR. Na univerzitě stále aktivně působím v Centru polymerních systémů. Koordinuji národní centrum kompetence, jehož členy jsou výzkumné organizace i firmy. Rozhodovací procesy v akademickém prostředí jsou v mnohém obdobné, jako v samosprávě.
Pokud budete v krajských volbách úspěšný, znamená to, že omezíte či ukončíte vaše působení na akademické půdě?
V této chvíli mohu slíbit pouze to, že bych pro kraj pracoval s plným pracovním nasazením. Ti, kteří mě znají, vědí, že to tak bude.
Když zůstanu u školství, v jaké kondici je podle vás vzdělávání ve Zlínském kraji? Kopírujeme stav v celé republice, nebo je náš kraj přeci v něčem specifický?
Rozhodně si nemyslím si, že by se školství ve Zlínském kraji kvalitativně vymykalo standardům ČR. Existují zde určitá specifika, kterým musíme čelit. Jedním z nich je geografická pozice kraje. Významným faktorem je zaměření průmyslu, ale také podmínky a příležitosti, nabízené zejména v sousedních krajích.
Jaké jsou podle vás největší výzvy, které má před sebou vzdělávání a školství ve Zlínském kraji?
Zvýšit relevanci vzdělávání pro naplňování strategických cílů našeho kraje. Tato na první pohled obecná věta v sobě nese velký kus práce v podobě přehodnocení stávajícího systému středoškolského vzdělávání ve Zlínském kraji, zapojení obcí, praxe a široké veřejnosti. Bude to hodně o komunikaci, vysvětlování, a hlavně odvaze opustit zajeté koleje a něco změnit k lepšímu. Příkladem nám mohou být sousední kraje. V tomto nám trochu ujel vlak a musíme se pokusit jej dohnat a naskočit na něj.
Často se mluví o malém zájmu o technické vzdělávání a o tom, že firmám chybí a v budoucnu budou ještě více chybět zaměstnanci především v oblasti strojírenství, kde dnes pracuje více jak 90 tisíc lidí…
To je bohužel pravda. Nízký zájem o technické vzdělávání v kombinaci s demografickým vývojem představuje pomyslný smrtící koktejl pro tradiční průmysl. Začíná to opět u oblasti školství. Navazovat musí podpora zavádění automatizace a pokročilých technologií. Ty sice nejsou univerzálním lékem, mohou však alespoň částečně zmírnit náraz. Jedná se o komplexní záležitost. Jistě však je, že na jakýchkoliv opatřeních ze strany kraje musí být shoda napříč politickým spektrem. Nelze budovat rozvoj čehokoliv s vizí do konce funkčního období.
Zlínský kraj má ve své přímé kompetenci pouze střední školy, ale pro změny, o kterých mluvíte, je třeba zapojit celý vzdělávací řetězec. Máte plán, jak toho docílit?
Střední školy jsou důležitým, ale ne jediným segmentem vzdělávacího systému. Koordinované propojování vzdělávacího systému je nezbytné. Velkou výzvou bude komunikace s obcemi a vedením základních škol, a také s rodiči. Už zde musí být zapojeni zástupci praxe a terciálního stupně vzdělávání. V současné době existuje návrh strategie, jak toho dosáhnout. Našim úkolem bude revize této strategie a její implementace v co nejkratším čase.
Často se mluví také o tom, že právě Univerzita Tomáše Bati, její rozvoj a postupné navyšování počtu jejích studentů může být předpokladem pro budoucí rozvoj celého kraje. Souhlasíte s touto úvahou? V čem konkrétním by se to podle vás mohlo projevit?
Je nezbytné uvést, že financování veřejných vysokých škol má svá pravidla, která již dávno nejsou založena na přímé úměře mezi počtem studentů a institucionálním příspěvkem na uskutečňování akreditovaných studijních programů. Já osobně razím názor, že kvantita musí jít ruku v ruce s kvalitou. Jinými slovy, počet studentů je bezesporu důležitý ukazatel, ale je třeba se zamýšlet i nad jejich kvalitou, stejně jako kvalitou vzdělávání a provázaností s potřebami společnosti, resp. praxe.
Veřejnost vás zná především jako emeritního rektora a akademika. Ale prozraďte nám o sobě něco víc. Co děláte ve volném čase?
Volný čas věnují rodině, fitness a občasné jízdě na motorce. Libí se mi vlaky a rád cestuji hlavně po lokálních tratích. Občas vařím, protože mi to připomíná práci v chemické laboratoři, a příležitostně také musím žehlit.